Při  používání jakéhokoli povelu, musí mít  psovod na paměti, že pes vnímá intonaci jednotlivých povelů.

Barva  slova - musí být krátké, bez přívlastků z důvodů omezené kapacity vnímání povelů zvířetem.

Pro jeden cvik používáme vždy jeden povel. Při předvádění ve   vrcholovém výcviku používáme předepsané povely a jinou povelovou techniku používáme při procházkách a v době volna. Tímto  je pro psa jasné, kdy je po něm vyžadován cvik a kdy se jedná o zábavu.

Dle možností, které jsou dány v podmínkách při předvádění psa u zkoušky nebo psa v tréninku, dodržujeme toto

Před započetím cviku - pes sedí v základním postoji tj. u levé nohy psovoda

(ze zdravotních důvodu je možné i u pravé nohy), nerozvaluje se, sedí v ose psovoda, který drží vodítko v levé nebo v pravé ruce (samozřejmě pokud děláme poslušnost na vodítku) . Pes sleduje pozorně psovoda k čemuž nám slouží míček, pamlsek, vodítko.

Pro další činnost nebo cvik je nutná pochvala, případně pamlsek. Pozor pes musí cítit z hlasu  psovoda, že ho chválí (psovod musí být dobrý herec a  svým výkonem musí psa  nadchnout). Při nácviku neprovádíme nikdy cviky v celku a dbáme  na kontakt mezi psem psovodem, za tímto účelem je psovod vybaven hračkou, míčkem na šňůrce, pamlskem, (POZOR hračka a pamlsek je za odměnu tedy musí být psu vzácná)   kterou  má  vždy u sebe, tak aby nutil psa sledovat psovoda a tento podnět mu psovod dává v nepravidelných intervalech (dle rozpracovanosti výcviku) a snaží se udržet jeho pozornost.
Příklad: nácvik chůze u nohy, je náročný cvik na pozornost psa a proto psovod se musí snažit udržet pozornost psa ve střehu . Tohoto dosáhne jen za dodržení včasného přerušení cviku hrou s hračkou i když tato hra musí trvat jen přiměřenou dobu a po ní cvik dále pokračovat, nebo změnou chůze a to dbát na  pohyb psa, (pomalému  a zaostávajícímu psu se snaží psovod  popoběhnout a tak jej donutit k rychlejšímu pohybu a sledování psovoda,  pamlsku, hračka) až do jeho dokončení.

                                             Pes je tvrdohlavý a umíněný

 Povaha psa musí být v takovém případě předělávána výcvikem, jinak může dojít k tomu, že pes mnohdy ani nepochopí naše povely a co po něm žádáme.
Vytvoření podmíněného reflexu (zafixování cviku) je dané množstvím opakování povelů a upravením pomocí rukou či pamlsku, tak dlouho, než pes cvik plní na povel a automaticky. Z toho jasně vyplývá, že bití je při výcviku naprosto neúčelné!!!!!!!!! neb agrese vždy způsobí opět jen agresi. Lze  pochopit, že mohou někomu povolit nervy a zareagovat na psí agresi rovněž agresivně, ale pro naučení cviku nemá absolutně vliv , naopak můžeme dost poškodit  vztah se psem což mi nechceme, chceme se svým psím mazlíkem vycházet hezky a v pohodě ke spokojenosti a radosti obou jak psa tak pána

je hezčí pohled na radujícího se psa co rád pracuje pro svého pána než na toho co se strachy plazí k páníčkovi-

proto je lepší v takovém případě pro ten den výcvik vynechat  . Bitý pes nás sice nepřestane milovat, ale nerozumí nám, má z pána strach, a nakonec z něho vyroste nevyrovnaný tvor, jehož reakce kolísají mezi agresí a podlézáním.  ale důvodem nemusi  být jen biti ale i nevhodně zvolené tresty či neůměrné. Množství opakování cviku, než se vytvoří dobrá spojitost, je různé podle typu plemene či konkrétního jedince.